Zazimování dětského hřiště, domečku a pískoviště

Zazimování dětského hřiště je hodina práce, která rozhoduje o tom, jestli sestava vydrží pět let, nebo patnáct. Zima dřevu neškodí mrazem, ale střídáním vlhka a mrazu - voda vsákne do dřeva, zmrzne, roztáhne se a rozevře trhlinu. K tomu se přidají uvolněné spoje a textilní části, které přes zimu venku doslouží. V tomhle návodu projdeme prvek po prvku, co s čím udělat.

Co se s dřevem přes zimu děje

Mráz samotný dřevu neublíží. Škodí cyklus vlhko-mráz-obleva, který se během zimy zopakuje desítkykrát. Dřevo nasákne vodu, ta při zamrznutí zvětší objem a rozevře mikrotrhliny; při oblevě do rozšířené trhliny vteče víc vody a další mráz ji rozevře ještě víc.

Výsledek vidíte na jaře jako praskliny podél vláken, odloupnutý nátěr a šedý povrch. U konstrukčních prvků, hlavně u nohou zapuštěných do země nebo do kotev, se přidává hniloba, protože právě tam je dřevo trvale ve vlhku.

Druhá věc, kterou zima udělá, je práce dřeva. Změny vlhkosti a teploty způsobí, že se prvky mírně smršťují a roztahují, a přes zimu se tím povolí spoje. Sestava, která byla v říjnu tuhá, bývá v dubnu znatelně rozviklaná - a to je důvod, proč se šrouby dotahují na podzim i na jaře.

Kdy hřiště zazimovat

Ideální je konec října nebo první polovina listopadu, po posledních teplých dnech a před příchodem trvalejších dešťů a mrazů.

Rozhodující je počasí, ne datum. Potřebujete několik suchých dní za sebou, protože nátěr i uskladnění textilií vyžadují suché dřevo a suchou látku. Natírat za deště nebo při teplotě pod 10 °C nemá smysl, nátěr nezaschne správně.

Zároveň nespěchejte s úplným zavřením. Hřiště se dá používat i v zimě - jen v jiném režimu, o kterém je řeč dál. Zazimování v tomhle případě neznamená „zamknout do jara", ale „připravit tak, aby přežilo". 

Kontrola konstrukce a kotvení

Než začnete cokoli natírat nebo zakrývat, projděte celou sestavu a hledejte poškození. Vada nalezená teď je oprava za pár set korun, vada nalezená na jaře bývá výměna prvku.

Kotvení je priorita číslo jedna. Zkontrolujte, jestli se kotvy neuvolnily a jestli nohy pevně stojí. Nejrizikovější místo je přechod dřeva ze vzduchu do země nebo do kotvy - tam sáhněte a zatlačte; když je dřevo měkké nebo drolivé, začíná hniloba a prvek je potřeba řešit.

Dál hledejte: praskliny v nosných prvcích (podélné povrchové jsou u masivu normální, příčné jsou vážné), šedý a rozvláknělý povrch, třísky a ostré hrany, zelené řasy na severní straně a stopy po hmyzu. Zapište si nebo vyfoťte, co je potřeba opravit; podzimní obchůzka je zároveň dobrý podklad pro rozhodnutí, jestli se sestavu vyplatí ještě opravovat, nebo pořídit novou z dětských hřišť.

Šrouby, spoje a kování

Dotažení spojů je nejrychlejší a nejužitečnější část celého zazimování. Zabere dvacet minut a přímo ovlivňuje bezpečnost.

Projděte všechny šroubové spoje a dotáhněte je. Pozor na míru: šroub přetažený do měkkého dřeva ztratí nosnost, protože si vymačká lůžko. Cílem je pevný spoj, ne maximální síla. Chybějící nebo zkorodované šrouby vyměňte za nerezové nebo pozinkované - běžný ocelový šroub ve venkovním dřevě rezaví a rez navíc dřevo kolem sebe rozkládá.

U houpaček zkontrolujte závěsy, karabiny, řetězy a ložiska. Opotřebený závěs je nejčastější příčina úrazu na houpačce a v zimě se opotřebení zrychlí, protože do kloubů vniká voda a mrzne. Pohyblivé části promažte.

Zkontrolujte také krytky šroubů. Plastové krytky nejsou jen estetika - zakrývají ostré konce šroubů a v zimě zabraňují tomu, aby do díry zatekla voda. Chybějící krytky doplňte.

Nátěr: kdy, čím a jak

Podzimní nátěr je nejlepší investice do životnosti sestavy. Dřevo je po létě suché a nátěr do něj vsákne hlouběji než na jaře, kdy bývá vlhké.

Kdy: za sucha, při teplotě nad 10 °C, po několika dnech bez deště. Ideálně v říjnu.

Čím: lazura nebo olej určený pro venkovní dřevo. U dětských prvků sáhněte po přípravku, který je označený jako vhodný pro dětské hračky a nábytek (normy pro bezpečnost hraček) - děti se prvků dotýkají a olizují je. Vyhněte se krycím barvám na už jednou lazurovaném dřevě, začnou se odlupovat.

Jak: povrch očistěte kartáčem a vodou, zelené řasy odstraňte, zšedlá místa přebruste smirkem 120-180. Nechte dva až tři dny proschnout. Naneste dvě tenké vrstvy s mezisušením podle návodu. Zvláštní pozornost věnujte čelům prvků a řezným plochám - dřevo tam saje vodu několikanásobně rychleji než po délce a právě odtud začíná většina problémů.

Pískoviště: písek ven, nebo nechat?

Tohle je nejčastější otázka a odpověď zní: u zakrytého pískoviště písek nechte, u nezakrytého ho vyberte nebo ho pořádně zakryjte.

Písek v pískovišti přes zimu nezmrzne natrvalo do jednoho bloku tak, aby to vadilo - rozmrzne na jaře sám. Problém není mráz, ale voda, listí a organické zbytky. Zamokřený písek s tlejícím listím je přes zimu ideální prostředí pro plísně a bakterie a na jaře v něm děti hrabat nechcete.

Praktické řešení podle situace: když máte pískoviště s víkem nebo plachtou, písek nechte a jen důkladně zakryjte. Když nemáte čím zakrýt, buď písek vyberte do pytlů nebo nádob a uskladněte v suchu, nebo počítejte s tím, že ho na jaře vyměníte.

Před zakrytím písek prohrabte a vyberte z něj hračky, listí a nečistoty. Hračky uklizené v písku přes zimu plesniví a na jaře je stejně vyhodíte. A využijte příležitosti zkontrolovat dno - pokud je pískoviště bez odvodnění a voda v něm stojí, je zima dobrá doba to vyřešit.

Víko a zakrytí pískoviště

Zakrytí je u pískoviště nejdůležitější zimní opatření. Kromě čistoty písku chrání i před kočkami, které pískoviště používají jako toaletu, a to je hygienický problém, ne jen nepříjemnost.

Pevné víko je nejlepší varianta - nepropustí listí ani vodu a v zimě navíc slouží jako ochrana dřevěných hran pískoviště. Zkontrolujte panty a zavírání a nechte víko během zimy zavřené.

Plachta je levnější, ale má háček: nesmí být položená naplocho na písku, protože se na ní udrží voda, prohne se a vytvoří kaluž. Napněte ji tak, aby měla spád, a upevněte po obvodu. Zvolte prodyšnou plachtu, ne igelit - pod neprodyšnou fólií se drží vlhkost a písek zapáchá.

Nezávisle na typu: jednou za zimu se pod kryt podívejte. Když se pod plachtou drží voda nebo je písek mokrý, radši ho na pár suchých dní odkryjte a nechte vyvětrat.

Skluzavka a lezecké prvky

Plastová skluzavka zimu venku většinou přežije, ale je potřeba počítat s tím, že mráz plast křehne. Levnější a starší skluzavky praskají hlavně v místě uchycení a na hranách.

Před zimou skluzavku umyjte a zbavte zelených řas, které přes vlhký podzim rychle narostou a na jaře jsou kluzké. Zkontrolujte uchycení a případné praskliny; drobnou trhlinu je lepší řešit teď, protože zima ji zvětší.

U lezeckých stěn a chytů - i u dokupovaných doplňků k domečkům a hřištím - dotáhněte šrouby a zkontrolujte, jestli chyty nejsou popraskané. Lanové prvky a síťové žebříky projděte po celé délce - prodřená lana a rozpletené konce jsou bezpečnostní riziko a v zimě se degradace zrychluje.

Pokud je skluzavka snímatelná a máte ji kam uklidit, uskladnění pod střechou jí prodlouží život o roky. To samé platí pro plastová sedátka, volanty, madla a další doplňky - drobné plastové díly trpí v zimě nejvíc.

Houpačky a textilní části

Textilie a měkké materiály jsou jasná kategorie: všechny patří dovnitř. Za jednu zimu venku ztratí barvu, pevnost i vzhled.

Sundejte a ukliďte: látková sedátka houpaček, plachtové stříšky domečků a pískovišť, hnízdové houpačky, houpací sítě, textilní tunely a všechno z plachtoviny. Před uskladněním je nechte úplně proschnout a uložte v suchu; vlhká plachta složená do jara zplesniví.

Pevná sedátka houpaček (plastová, gumová, dřevěná) můžou zůstat, ale řetězy a závěsy promažte. Ještě lepší je sedátka vyvěsit a řetězy vyvázat nahoru - zabráníte tím tomu, aby v zimě někdo houpal na namrzlém sedátku, a řetězy zbytečně nekorodují.

Kovové části obecně: zkontrolujte lak, poškozená místa přetřete korekční barvou a pohyblivé díly promažte. Rez, která začne v zimě, se do jara rozšíří.

Domeček: střecha, okna, podlaha

U dětského domečku rozhoduje o zimě hlavně střecha a to, jestli dovnitř zatéká.

Střechu zkontrolujte zvenku i zevnitř - hledáte uvolněné šindele nebo lepenku, prasklé desky a místa, kde se drží voda. Zatékající domeček je přes zimu horší než domeček bez střechy, protože voda uvnitř nemá kam odejít a dřevo trvale vlhne.

Okna a dvířka: plastové folie v okenních otvorech v mrazu praskají, takže je vyplatí sundat. Dvířka zkontrolujte a panty promažte; zavřená dvířka zabrání tomu, aby dovnitř foukal sníh.

Podlahu vymeťte a zkontrolujte, jestli domeček nestojí ve vodě. Nejlepší je, když je zvednutý nad terén na kotvách nebo na podkladu - když stojí přímo na trávníku nebo hlíně, spodní prvky trpí nejvíc. Vyklidťe zevnitř všechny hračky, textilie a věci, které by přes zimu zplesnivěly.

Dopadová plocha

Na dopadovou plochu se při zazimování zapomíná, přitom v zimě ztrácí funkci nejrychleji.

Kačírek, štěpka nebo mulč se během sezóny udupou a rozhrnou, takže vrstva bývá na podzim tenčí, než má být, a hlavně chybí tam, kde se dopadá nejčastěji - pod skluzavkou a pod houpačkou. Rozhrňte a doplňte materiál zpátky.

V zimě je tohle důležitější než v létě ze dvou důvodů: zmrzlá zem je tvrdší a pád na ni má horší následky, a udupaná mokrá vrstva zmrzne v kompaktní blok, který netlumí prakticky vůbec.

Nápady, co na zahradě v zimě s dětmi dělat, má článek Co dělat s dětmi venku, když je zima a bláto. Pokud počítáte s tím, že se hřiště bude v zimě používat, je namístě zkontrolovat i okolí - odstranit kameny, klacky a zahradní nářadí, které by pod sněhem nebylo vidět. 

Prohlédnout dětská hřiště a herní sestavy →

Co nechat v provozu a co zavřít

Zazimovat neznamená zakázat. Většina prvků se dá používat celou zimu, jen s jinými pravidly.

Nechte v provozu: domeček (funguje jako závětrná základna), lezecké prvky za sucha, lano a pneumatiku, sestavu obecně, dokud není náledí.

Zavřete při náledí: skluzavku (kluzká je i na schůdcích a na plošině), houpačky s namrzlým sedátkem, všechny prvky ve výšce, když je na nich led. Tohle není trvalé zavření, ale pravidlo pro konkrétní dny.

Zavřete na celou zimu: pískoviště (písek je mokrý a studený) a všechno, co jste rozebrali nebo uklidili.

Praktické pravidlo, které funguje s dětmi: „na co si nemůžeš sáhnout bez toho, aby ti to klouzalo, na to dneska nelezeš." Je konkrétní, děti si ho ověří samy a nemusíte každý den vysvětlovat, proč zrovna dneska ne.

Kontrolní seznam zazimování

Následující přehled shrnuje celý postup podle prvků. Projděte ho jednou v říjnu a máte hotovo.

FAQ - časté dotazy k zazimování dětského hřiště

Musím dětské hřiště na zimu rozebrat?

Ne, dřevěné ani kovové sestavy se nerozebírají. Stačí zkontrolovat konstrukci a kotvení, dotáhnout šrouby, natřít dřevo a sundat všechny textilní části. Rozebírá se jen to, co je snímatelné a máte kam uklidit - plastová sedátka, doplňky a případně skluzavka.

Má se z pískoviště na zimu vybrat písek?

U pískoviště s víkem nebo pořádnou plachtou ne, stačí ho zakrýt. Písek přes zimu nezmrzne tak, aby to vadilo. Problém dělá voda a tlející listí, ve kterých se množí plísně. Když nemáte čím zakrýt, písek vyberte do pytlů a uskladněte v suchu, nebo počítejte s výměnou na jaře.

Kdy natírat dřevěné hřiště - na podzim, nebo na jaře?

Lepší je podzim. Dřevo je po létě suché a nátěr do něj vsákne hlouběji, zatímco na jaře bývá vlhké. Natírejte za sucha při teplotě nad 10 °C, po očištění a případném přebroušení, ve dvou tenkých vrstvách. Zvláštní pozornost věnujte čelům a řezným plochám.

Jakým nátěrem ošetřit dětské herní prvky?

Lazurou nebo olejem pro venkovní dřevo, který je označený jako vhodný pro dětské hračky a nábytek - děti se prvků dotýkají a olizují je. Vyhněte se krycím barvám na dřevě, které už bylo lazurováno, začnou se odlupovat. Nátěr vždy nechte řádně vyschnout, než děti prvky použijí.

Dá se hřiště používat i v zimě?

Většina prvků ano. Domeček funguje jako závětrná základna, lezecké prvky a lano jdou používat za sucha. Při náledí ale zavřete skluzavku (kluzká je i na schůdcích a plošině) a houpačky s namrzlým sedátkem. Zmrzlá zem navíc netlumí pády, proto před zimou doplňte dopadovou plochu.

Proč se mají dotahovat šrouby na podzim?

Dřevo během roku pracuje - vlivem změn vlhkosti a teploty se smršťuje a roztahuje, čímž se spoje povolují. Sestava tuhá v říjnu bývá v dubnu znatelně rozviklaná. Dotažení na podzim i na jaře je proto součástí běžné údržby. Šroub ale nepřetahujte, v měkkém dřevě si vymačká lůžko.